Sdružení provozovatelů internetových sítí v Nizozemsku pořádá pravidelné technologické konference. My se dnes podíváme na problematiku požárních systémů pro datová centra.
Standardně se v elektronické požární signalizaci používají optické a ionizační detektory kouře. Problém je, že tyto reagují až v okamžiku zahoření, když už je požár celkem rozvinutý. Proto se v datových centrech používají systémy VESDA – Very Early Smoke Detection Apparatus. VESDA je až tisíckrát účinnější než jednotlivé detektory, takže se aktivuje velmi často. Stačí například kouř uniklý z napájecího zdroje serveru. Proto je obvykle první reakcí poslat obsluhu na obhlídku. Teprve když se přidá hlášení i z dalších detektorů, se zřejmě bude jednat o skutečný požár a je na čase vypustit hasicí plyn. To je velmi drahá záležitost v řádu desetitisíců eur.
Pro samotné hašení se používá buď voda, omezení koncentrace kyslíku, nebo chemická hasiva. „Osobně jsem se nesetkal s hasicím systémem na bázi vody pro datová centra. Možná se používá hlavně tam, kde je potřeba ochránit samotnou budovu, nikoli IT vybavení.“ Při omezení koncentrace kyslíku zhruba pod dvanáct procent nemůže hoření probíhat. Používají se plyny Argonit nebo Inergen, které snižují koncentraci kyslíku na zhruba deset procent. Pro člověka nejsou nebezpečné, ovšem pokud má nějaké dřívější zdravotní problémy, mohou se pobytem v serverovně zhoršit. Jako chemická hasiva se používají plyny jako FM-200. Ani ty nejsou pro člověka nebezpečné.
Ve zmíněném datovém centru došlo k nepravděpodobné závadě na jedné tlakové lahvi s hasicím plynem FM-200. Ventil se otevřel a začal vypouštět hasicí plyn. Ukázalo se, že výdechy hasicího systému jsou velmi blízko detektorům kouře, takže samotné mimovolné hašení vyvolalo ostrý požární poplach. Namísto prvního varování od VESDA došlo během sekundy ke změně stavu z „žádný požár“ na „požár velkého rozsahu“. Dohled datového centra neměl žádnou šanci zjistit, co se doopravdy děje, a případně zastavit řádné spuštění zbytku hasicího systému.
Vedlejším efektem vypuštění hasicího plynu je zamrznutí celého potrubí vlivem expanze. Po určité době začne námraza tát a z celého potrubí odkapávat. Dalším vedlejším efektem je nutnost odstavit po dobu hašení klimatizaci, aby nevháněla do místnosti čerstvý kyslík. To způsobí poměrně rychlý nárůst teploty, který sám o sobě hrozí poškozením IT vybavení. Nejzajímavější je ale vliv hašení na rotační pevné disky. Jedno hašení produkovalo tak intenzivní pískání, že vyřadilo z provozu všechny pevné disky. Ukázalo se, že pevné disky nemají rády hluk nad 110 dB. Dnes se proto používají speciálně tvarované výdechy hasicího systému pro datová centra, které hluk omezují.
Vypuštění hasicího plynu není pro člověka přímo nebezpečné, přesto je velmi dobré v místnosti, kde se hasí, nebýt. Předně, jedná se o plyn pod poměrně velkým tlakem, který dokáže vyrvat ze zdí a stropů nedokonale upevněné potrubí. Samotné tlakové nádoby jsou také velmi nebezpečné, musí být vždy připevněny a zajištěny proti pádu.
Pokud jedna spadne na zem, začne po zemi létat a ničit vše okolo. Pokud je lahví víc, spustí se řetězová reakce. „V jednom datovém centru se to stalo, jednoho člověka to stálo život, dalších pět lidí skončilo s trvalými následky. Svému týmu vždycky říkám, začne-li v datovém centru požár a jste uvnitř, raději odejděte. Servery dokážeme vyměnit, život vrátit nedokážeme,“ uzavřel přednášku Steve Wright.
Steve Wright, NLNOG Day 2019
Obr.: Co se může stát, když spadne nepřipevněná tlaková lahev na zem
