Datové centrum je optikou nejširší veřejnosti asi ta úplně nejnudnější věc na světě – prostě „barák, kde jsou uvnitř umístěny v racích jeden server vedle druhého“. Jenže ne vždy tomu tak je. Spousta datových center totiž vypadá ještě lépe než ta z bondovek!
Většina datových center, postavených „na zelené louce“ navenek připomíná nudnou skladištní halu. Jenže ne vždy datová centra vypadají jako skladištní haly. Třeba Pionen Data Center ve Švédsku je vybudováno v protiatomovém bunkru z dob studené války uvnitř jeskynního systému. Architekti si zde navíc dali záležet, aby interiér vypadal téměř jak podzemní sídlo legendární Sekce 1 ze seriálu Brutální Nikita. Své servery zde má schováno i legendární WikiLeaks.
V jeskyních se skrývá i Iron Mountain Center v americké Pensylvánii. Je zbudováno v bývalém vápencovém dole a vlastností vápence je využito i pro jeho chlazení. Studenou válku a bondovky připomíná také InfoBunker Collocation Facility v Iowě. Bývalý protiatomový bunkr U. S. Air Force v sobě skrývá rozsáhlý podzemní komplex se zásobami nafty pro motorgenerátory na 6 dní a s 64 hl pitné vody pro obsluhu datového centra.
Datové centrum není jen budova
Datové centrum je vlastně takovým pomyslným rájem, kam se server může dostat. Nabízí totiž nepřetržité chlazení, napájení, automatické protipožární systémy, které každý požár uhasí během pár sekund za využití inertních plynů, nonstop fyzickou ochranu a samozřejmě plně zálohovanou vysokorychlostní konektivitu do internetu. Každé datové centrum je navíc z principu stavěno mimo zátopové či seizmicky aktivní oblasti a v místech, kde je dostatečná kapacita zdrojů elektrické energie. Některá datová centra, jako např. Emerson Data Center v Missouri, mají dokonce i vlastní autonomní zdroje elektřiny – tohle má konkrétně na střeše přes 3 000 m2 fotovoltaických panelů s celkovým výkonem 100 kW.
Citi Data Center ve Frankfurtu k chlazení používá reverzní osmózu a jako tepelnou izolaci střechy a stěn má použity zelené, zatravněné plochy. Právě samotné chlazení datových center je dnes de facto samostatným vědním oborem. Google dokonce jedno ze svých datových center postavil ve finském pobřežním městě Hamina a k jeho chlazení využil 450 metrů dlouhý tunel, který přivádí do chladicích systémů chladnou mořskou vodu z finského zálivu.
Bez skenu obličeje nedáte ani ránu
Dobu studené války však umějí připomenout i některá dobře ukrytá datová centra v Česku. Jedno z nich – DC TOWER – skrývá areál žižkovského televizního vysílače. Provozují ho tam přímo České Radiokomunikace, které budováním svých datových center našly využití pro zvláštní prostory, kde byly dříve ukryty a chráněny analogové vysílací technologie. Tyto prostory již svému původnímu účelu neslouží, ale jejich některé vlastnosti jsou stále užitečné.
Například lokalita pro žižkovský vysílač byla pečlivě zvolena již v roce 1984 a Mahlerovy sady nebyly vybrány náhodou. Dodnes také je budovou strategického významu a podobně jako třeba JE Temelín se nachází v bezletové zóně, mimo zátopové oblasti a na velmi pevném podloží. Pod povrchem země k němu vedou hned 3 nezávislé VN okruhy napájení a desítky optických kabelů. Kromě toho datové centrum disponuje i záložními motorgenerátory se zásobou nafty na 50 hodin a přísným SLA na její dodávku. Díky kombinaci primárního a záložního napájení nedošlo od roku 1992, kdy byl objekt vysílače uveden do provozu, ještě nikdy k výpadku napájení.
Autorem textu je Martin Souček, manažer datových center společnosti České Radiokomunikace.
